Se srandou jde všechno líp!

Šipky

7. dubna 2013 v 21:38 | srandolog |  Témata týdne
Hrot šípu - malá, trojúhelníková, stříbrnošedá šipka. Jak obyčejně by vypadala za jakýchkoliv jiných okolností. Teď ovšem ne. Jeff byl už velmi unavený, zpocený, a napůl seděl napůl ležel na šipanavé podlaze. Opíral se o kdysi bílou zeď, zírajíc směrem ke dveřím. "Přijdou zase? Určitě přijdou. Nesmějí přijít! Musím utéct. Ale já nemám sílu, abych něco podnikl,"šeptal si sám pro sebe. Zabořil nemytou, neholenou tvář do zakrvácených dlaní. Zahleděl se na okno, které bylo asi dva metry nad zemí. Bylo zajištěno mřížemi, které ale vypadaly, že tam moc pevně nedrží. Jeff neměl co ztratit. Spíš se doplazil než došel na druhou stranu místnosti. Co je teď s jeho nejmilejší dcerkou? Pro boha, aby jí něco neudělali! Namáhavě vstal, nemohl pořádně ani došlápnout na levou nohu. Natáhl se a zatáhl za zrezivělé mříže.

Jeff se probral a hrozně ho bolela hlava. Poslední, co si pamatoval bylo, jak vypáčil mříže. Šlo to lépe než čekal, ale pozdě si uvědomil, že při tom způsobil hrozný hluk. Nedával pozor ani na zvuky, které za sebou slyšel, myslel si, že je to pouze krysa. A najednou tu leží se svázanýma rukama. "To jsem tomu dal," pomyslel si. V tom kdosi rozrazil dveře. Jeff těžce polkl a zahleděl se směrem ke dveřím. "Annie! Annie! Co tu děláš?! Jsi v pořádku?!" křičel z posledních sil. "Ahoj, tatínku," mluvila s klidem. "Já jsem zcela v pořádku, ale ty na to nevypadáš," mluvila chladným hlasem.
"Annie, musíš se odtud dostat!"
"Ale ne, já nic nemusím, Jeffe, já jsem dospělá. Zajímalo by mě, kdy to konečně pochopíš."
"Ale Annie, ty to nechápeš.."
"Já toho tu chápu mnohem víc než ty," přistoupila k druhým dveřím a odemkla je. Byla tam spousta strojů. Jeff začal situaci pomalu chápat.
"Zníčil jsem ti život, jo? Tak ho chceš teď zníčit i ty mě? Zníčil jsem ti život?! Annie!"
"Ano, Jeffe. Vypadá to, že nejsi až tak tupý, jak se zdáš," usmála se dcera Annie. Přišla k nejbližšímu ze strojů. "Věděl jsi, že tenhle stroj, vynalezl Leonardo da Vinci?" usmívala se. "Můžeš mu poděkovat." řekla a pískla. V té chvíli přišli do místnosti dva vysocí chlapi - byli v černém oblečení a měli černé rukavice. Jeff zavřel oči, jakoby si myslel, že mu nějak pomůže. "Odveďte ho sem," zavelela Annie. Muži Jeffa odpoutali, ale po tom, co s ním přišli do druhé místnosti ho opět připoutali - tentokrát k starému, hnedému křeslu. To křeslo ale nepáchlo o moc víc, než všechno ostatní v této místnosti. "Tak, Jeffe.." usmívala se Annie. "Že jsi to ty, budeš to mít poměrně rychlé, namířím ti to směrem k srci, do deseti minut to bude za tebou. Chceš?" Po Jeffově tváři stekla slza. Nejdřív jedna, potom i druhá a následně i třetí. "Funguje to jako kuš," poznamenala zaujatě Annie. "Střílí to rychle po sobě šípy." dořekla a začala mířit na srce. "Sbohem, Jeffe," rozloučila se a nahodila smutný výraz. Ve stejném okmžiku se Jeffovi zarazila do krku malá šipka, malý hrot šípu. Jeho krk okamžitě zalila tmavě červená krev, která vzápětí začala kapat na podlahu.
"Nikdy jsem neuměla pořádně mířit," ušklíbla se Annie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama