Se srandou jde všechno líp!

Červenec 2012

O Blondýnkách

18. července 2012 v 22:26 | srandolog |  Vtipy
Blondýnka si chce na dovolené v Chorvatsku koupit suvenýr.
"Kolik stojí tenhle hezký tácek z mušlí?" zeptá se snědého prodavače.
"Tři kuny."
"Počkejte, prosím, chvilku. Já se hned vrátím," odvětí blondýna. Uplyne hodina a ona nikde. Prodavač už to pomalu začíná balit, když se naše turistka konečně objeví.
"Tak, tady to máte," řekne a položí před něj tři živé kuny.

Blondýnka, černovláska a zrzka chtějí získat místo natěračky silničních pruhů. Šéf rozhodne, že práci získá ta, která za tři dny natře nejdelší úsek.
Stav po prvním dni: černovláska natřela 3 km, zrzka 4 km a blondýnka 10 km.
Šéf jí gratuluje: "Jen tak dál, a práce je vaše!"
Druhý den ženy pokračují v práci od místa, kde včera skončily. Na konci dne: černovláska natřela dalších 5 km (celkem 8), zrzka 6 km (10) a blondýna 4 km (14).
Šéf ji utěšuje: "No, to nevadí, ještě pořád máš náskok."
Třetího dne pokračují, a na konci to dopadne takto: černovláska 6 km (dohromady 14), zrzka 7 km (17) a blondýna jenom 1 km (15).
Šéf to nechápe a ptá se jí: "Jak to, že první den deset a dnes jenom jeden?"
Blondýna na to: "No, když ta plechovka s barvou je každým dnem dál a dál!"

Blondýnka si v letadle sedne na jedno z nejlepších sedadel.
Když jí letuška kontroluje letenku, opatrně ji upozorní: "Ale paní, vy musíte do druhé třídy!"
"Nemusím," odsekne blondýna. "Já už mám celou základku za sebou!"

Blondýnka přijde do květinářství a ptá se: "Máte tady nějakou květinu, co se nemusí moc zalívat?"
Prodavačka: "Ano, tady."
Blondýnka přijde domů a květinu zalije. Po měsíci jde květinu opět zalít, ale v květináči je pořád voda.
Tak jde zpět do květinářství a ptá se prodavačky: "Proč ta kytka nepije?"
Prodavačka: "Přeci jste říkala, že chcete květinu, co se nemusí moc zalívat. Tak jsem vám rovnou dala umělou!"

Proč stojí 17 blondýnek před disco barem?
Protože vstup až od 18!

Dvě blondýny jsou u výtahu.
Jedna řekne: "Přivolej výtah."
"Tak dobře. Výýýtaaahůůů!"

Co umí blondýnka nejlépe k večeři?
Rezervovat stůl v restauraci.

Povídají si blondýny.
Jedna říká: "Hele, včera jsem si udělala facebook. Psalo mi to: prosím, zadejte vaše tajné heslo.
Chci se vás zeptat - jak může to heslo být tajné, když ho znám?"

Jdou dvě blondýnky po ulici
Jedna říká: "Víš, že jsou Vánoce tento pátek?"
"Doufám, že ne třináctého!"

Blondýnka v sázkové kanceláři: "O co jde v této hře?"
"Musíte trefit pět čísel."
"A z jaké dálky?"

Povídá jedna blondýnka druhé: "Mám pro tebe dárek. Hodinky!"
Druhá povídá: "Jéé, děkuju! A jdou?"
"Ne, musíš je nosit!"

íte, kdy má blondýna zaručeně prázdné ruce?
Když vezme rozum do hrsti.

"Trpím nespavostí."
Blondýna: "Já taky trpěla, ale teď mám novou metodu. Počítám do tří a usnu."
On: "Tak brzy?"
Blondýna: "No, někdy i do půl čtvrtý."

Blondýna absolvuje první praktickou jízdu v autoškole.
"Napoprvé je to docela dobré, jen byste se měla častěji dívat do zrcátka."
"Já vím, jenže dneska jsem si ho zrovna zapomněla v kabelce na zadním sedadle."

Blondýna přijde do restaurace a číšník jí přinese jídelníček.
Za chvíli se zeptá: "Máte objednáno?"
Blondýna: "Nejsem nána a oběd jste mi ještě nepřinesl!"



Optimismus v dnešní době

16. července 2012 v 10:52 | srandolog |  Témata týdne
V dnešní době je optimismus poměrně ceněný, protože už se moc optimistů nenajde. Když má člověk za kamaráda optimistu, dopadne asi líp než člověk, co má okolo sebe samé pesimisty. Každý člověk, by mohl být optimista, kdyby chtěl. Otázkou tedy zůstává: Proč lidé nechtějí?
Je třeba si uvědomit, že:

Optimismus
"Je nejlepší pohled člověka, jaký může být. Člověk neztrácí naději, úsměv na tváři, a pořád doufá. Kdyby byl svět plný optimismu, celkově by vypadal úplně jinak. A možná by i vypadat měl."

Pesimismus
"Je nejhorší pohled člověka, jaký může být. Člověk ztrácí naději, úsměv na tváři, a již nedoufá. Kdyby byl svět plný pesimismu, celkově by vypadal úplně jinak. A to by asi neměl."

Rozdíl je jen pár slov, ale významově, je to rozdíl nepředstavitelný.

Mám svůj sen

15. července 2012 v 16:12 | srandolog |  Témata týdne
Mám svůj sen, asi jako každý.
Již od sedmi let toužím pracovat v zoo ve Vídni, kde bych mohla být u svých miláčků - u koal.
Není to tak dlouho a svěřila jsem se s tím mému kamarádovi, kterého nebudu jmenovat. Nechci ho nazývat šprtem, ale každý z těch, co čtou tento článek si potom o něm dovedou asi udělat obrázek. On si přeje být druhý Einstein, Newten, nebo já nevím. Na můj sen však zareagoval těmito slovy: "Hm, na to nemáš." Od té doby se s ním nestýkám. Proč? Je to můj kamarád,
myslím, že i kdyby si to myslel, neměl by mi to takhle říct. Řekla jsem mu to snad někdy já na jeho sen? Je absurdní, kazit sny jiným. Zrovna mě nevadí, že to řekl, nic si z toho nedělám. Ale jsou i lidi, kterým by to bylo hodně líto, a kteří by se na to potom i vykašlali.
Než něco takovéhleho řekneme, měli bychom si uvědomit, jestli se to sluší, a jestli to jiným neublíží.

Šílený běh

15. července 2012 v 15:56 | srandolog |  Básničky
Je ráno a všude je šero,
"Věř mi, nechoď tam, Věro.
Ještě je tma a může se ti něco stát,
musíš na sebe přece taky trochu dbát."
"Neboj se, neboj se, maminko,
však se jen proběhnu malinko.
Do krámu pro mléko zaběhnu,
pak louku už jen přeběhnu."
"Dobře, tak utíkej, ale brzy se vrať,
sic neboře dopadneš i tak."
Na ta slova dcerka odběhla,
stráně i louku přeběhla,
mléko koupila,
a hned se z něj i napila.
Potom vašak neběžela hned domů,
jak maminka ji prosila,
běžela daleko k lomu,
kde duši svou vypustila.
Z dálky ozvaly se hromy,
maminka se zděsila,
a běžela tam kde jsou daleké doly,
holčičku svou hledala.
Nenašla dcerku a únavou padla,
všechna kvítka v okolí rázem zvadla.
V tom vypukl kolem velký požár,
to blesk uhodil do stromu,
a na radnici hned vyvěsili stožár,
že nebezpečí hrozí u dolů.
Maminka tam však stále nehybně ležela,
pak se probrala a divoce běžela.
Běžela směrem ke starému lomu,
nehledě na horu ani dolů.
Dcerku svou přála si viděti,
nic naplat - dcerka ne a ne se ukázati.
V tom maminka ji spatřila,
jak na zemi tam leží,
velký šok ihned dostala,
už neběží.
Unavená a zničená padá vedle dcerky,
na stromech ublíženě sedí veverky.
Je konec, požár utichá, začalo totiž pršet,
už nebudou muset vůbec nikdy běžet.
Leží tam vedle sebe, za ruce se drží,
a z dálky k nim už zase někdo běží.
Ano, je to hasič, který je chce zachránit,
to už však nemá smysl, už je nelze navrátit.

Noc

15. července 2012 v 15:46 | srandolog |  Básničky
Byla jednou krásná noc,
mně líbila se moc.
Hvězdy krásně svítily,
komety se řítily.
Já tenkrát v posteli ležela,
po dnu kdy tolikrát běžela.
A z okna dívala se ven,
nechci aby byl zase den.
Lampy trochu poblikávaly, až zhasly úplně.
Mé myšlenky teď skončily.
Zhasínám v pokoji lampičku,
vzpomínám na moji babičku.
Od té tu lampičku mám,
a pěkně na dbám.
Pomalu ale jistě usínám,
přemýšlím, proč vlastně zhasínám.
Co kdybych se v té tmě bála?
To by pak byla ale chvála.
Už dávno a dávno spím,
a o takovýhlech věcech sním.

Den

15. července 2012 v 15:42 | srandolog |  Básničky
Byl jednou jeden krásný den,
já chtěl jsem jít někam ven.
Někam ven, hodně daleko,
kde řek už hodně přeteklo.
Kde ptáčci hezky zpívají,
a jejich krásou stromy oplývají.
Kde větřík trošku fouká,
a sýček krásně houká.
Kde jsou vidět přenádherne skály,
tam někde, hodně v dáli.
Mně by se to všechno tak moc líbilo,
byl by ten krásný den a Slunce by svítilo.

Chuck Norris

15. července 2012 v 15:37 | srandolog |  Vtipy
Lidé vytvořili auta, aby mohli utéct od Chucka Norrise.
Aby se ho tak lehce nezbavili, Chuck Norris vymyslel automobilovou nehodu

Chuck Norris je tak dobrej, že napočítal do nekonečna už dvakrát...

Zpráva, že Chuck Norris napočítal dvakrát do nekonečna, již není aktuální. Napočítal totiž mnohem dál.

Všechny děti mají na tričku Supermana, jen Superman má na triku Chucka Norrise.

Víte, že když byl Chuck Norris ještě bakterie, porazil Domestos?

Když jdou děti spát, dívají se pod postel jestli tam není bubák.
Když jde bubák spát, dívá se pod postel, jestli tam není Chuck Norris.

Chuck Norris rozbrečí cibuli.

Chuck Norris najde konec kruhového objezdu.

Víte, proč má Chuck Norris v noci rozsvícenou lampičku?
Ne proto, že by se bál tmy, ale proto, že se tma bojí jeho.

Chucka Norrise jednou kousla kobra. Po osmi hodinách krutých bolestí chcípla.

Všichni lidé mají slepé střevo.
Chuck Norris má střevo, které vidí.

Na poslední stránce Guinnessovy knihy rekordů malým písmem uvedeno že všechny zde uvedené rekordy drží Chuck Norris a zde zapsaní lidé jsou prostě ti, kteří mu byli nejblíž.

Chuck Noriss se narodil ve srubu, který sám postavil.

Chuck Norriss práskl otočnými dveřmi.

Chuck Norris umí vypít vodu z vodovodu na dva loky.

Chuck Norris se umí trefit kyklopovi mezi oči.

náte toho kdo vynalezl mobil?
Když ho poprvé zapl, už tam měl dva zmeškané hovory od Chucka Norise.

Lidé se bojí apokalypsy.
Apokalypsa se bojí Chucka Norrise!

Když se řekne: "Ty víš kdo," vybaví se vám Lord Voldemort.
Když Lord Voldemort řekne: "Ty víš kdo." Myslí tím Chucka Norrise.

Víte, že Bermudský trojúhelník byl dříve čtverec?
To než mu Chuck Norris ukopl jeden roh.

Chuck Norris: "Mrtvé moře jsem zabil já!"

Skončila jsem se zlomenou rukou po tom, co mě Chuck Norris šťouchl na facebooku.

Když je člověk v ohrožení, přichází na pomoc anděl strážný.
Když je v ohrožení anděl strážný, přichází na pomoc Chuck Norris.

Když se říká: "nikdo není dokonalý," Chuck Norris to považuje za osobní urážku.

Chuck Norris jednou kopl koně do brady. Jeho potomci jsou dnes známi jako žirafy.

Chuck Norris nemá bankovní účet.
Vždy jen oznámí bance, kolik potřebuje.

Chuck Norris se jednou vzbudil tak rychle, že přistihl sám sebe, jak spí.

Chuck Norris vyhrál Tour de France na rotopedu.

Kdo si myslí, že největší hukot znamená nastartovat motorku a vytočit motor do otáček, ještě neví, jaký hukot nastane, když vytočí Chucka Norrise.

Chuck Norris dokáže být v non-stop baru až do zavíračky.

Děti nosí čáp, čápy nosí Chuck Norris!

To, že Chuck Norris dokáže předběhnout světlo, je starý fakt. Málo lidí ovšem ví, že Chuck dokáže předběhnout i tmu.

Kam se hrabe Chuck Norris.
SpongeBob umí grilovat pod vodou.

Kapitola 4. - Alexovi je stále hůř

14. července 2012 v 17:33 | srandolog
Ráno se první vzbudila Jenn. Bylo ještě brzy, a tak nechtěla budit ostatní. Nahlédla do vedlejšího stanu, jestli už vstal Fred. Měla štěstí, už vstal. Zeptala se ho, jestli se nechce projít, a on souhlasil. "Počkej chvilku, jen vezmu Alexe," poznamenala Jenn a vlezla do stanu. Dlouho se nevracela. Když vylezla celá bledá, málem se ji Fred lekl. "Co se stalo?" vysoukal ze sebe. "Je mu zle.. Moc zle. Rána na krku se mu zahojila, to má v pořádku.. Ale nevím, chloroform by přece tohle nedokázal.." vzlykala, a vytáhla psa ze stanu. Bylo vidět, že mu není zrovna nejlíp. "Je tady..Tady někde.. Veterinář?" ptala se chudák vystrašená Jenn. "Jo, kousek odtud ve vesnici," neztrácel hlavu Charlie. "Pojď, hned tam zajdeme." "Charlie, ty jsi už vzhůru?" divila se Jenn. "No, vaše debata se nedala přeslechnout. Tak pojď, jdeme. Frede, půjdeš také?" Fred kývl a šlo se. Charlie si přehodil psa přes rameno, a ten ani nic nenamítal. Jenn měla tvář plnou slz, a marně se jí chlapci snažili utěšovat. "Kdybych tam bývala nešla, kdybych nebyla tak paličatá! Nic by se nemuselo stát.." "To máš sice pravdu," řekl Charlie. "Ale ani by ses nedozvěděla o těch dětech. A Alex se určitě brzy uzdraví. Viď, Alexi?" Alex utrápeně olízl Charliemu ruku, a vypadalo to jakoby se na Jenn usmál. "Budeme tam už brzy?" řekl Fred už asi popáté. "Ano," mínil Charlie. "Támhle je už kostelní věž, která je vždycky to první, co jde z vesnice vidět. Můžeme tam rovnou nakoupit v nějakém obchodu, těch je tam spousta. Jak znám starýho dobráka Willa, bude si tam Alexe chtít nechat alespoň pár dní. Jenn zbledla. "Pár dní?! No to si děláš legraci." "No, tak si vyber," zachoval rozum Charlie. "Buď Alexe nikam nepošleš, nebo to budeš muset vydržet bez něj!
Když se trojice dětí vrátila ke stanům, byli už všichni vzhůru. "Taky jste mohli říct, že někam jdete." Poznamenal Joe. Hned toho však nechal, když uviděl výraz tváře u Jenn. "Co se stalo?" Jenn však nebyla schopna odpovědět. "Byli jsme u zvěrolékaře ve vesnici, a ten řekl, že si tam Alexe pro zatím ponechá." Joe zmlkl. Věděl, co Alex pro Jenn znamená. A taky věděl, že na ni nemusel hned tak vystartovat. "Promiň.." "Já se nezlobím," vyrazila ze sebe a rozběhla se do stanu, ve kterém teď nikdo nebyl. Zatáhla zip stanu, natáhla se na karimatku a zachumlala se do spacáku. Bylo to zvláštní, když ji Alex neležel u nohou. Jenn byla zoufalá. Věděla, že se teď chová jako malá ufňukaná holka. Jenže to ji bylo jedno. Alex byl její jediná slabina..
Zip se rozepnul. "Ale no tak, Jenn," do stanu vešel George s Charliem. Jenn si okamžitě utřela slzy. Nechtěla, aby ji kluci viděli brečet. Jenže to nešlo. Hned tam měla další. Chtěla něco říct, jenže ji selhal hlas. Pokusila se na chlapce usmát, to bylo ovšem jediné co se jí povedlo. "Stavil jsem se ještě u veterináře. Prý je Alex jenom nemocný, dostal nějakou chřipku či co z toho trnu. Nechá si ho tam maximálně tři dny, pak bude určitě zdravý jako rybička." Domluvil George. "Určitě?" ujišťovala se na pohled mnohem klidnější Jenn. "Určitě." Řekl s jistotou Charlie. Jenn utřela poslední slzy a usmívala se. Když věděla, že Alexovi není nic vážného, byla klidná. Styděla se za svoje chování. A protože to ostatní věděli, nepřipomínali jí to. Byli to opravdoví kamarádi.
"Meli, uděláš snídani?" poprosil Michael. "Mám pocit, jako bych týden nejedl." "Také že je už jedenáct! Úplně jsme zapomněli na snídani!" vykřikl Joe. "Však se toho zase tak moc nestalo. Prostě si uděláme snídani a oběd v jednom." Vyřešila celou situaci Melisa.O půl hodiny později již nesla na stůl opečenou slaninu, vejce na měkko, rajčata, okurky, chleba, vařené brambory a kuřecí řízky. "Mňam," libovali si všichni. "Ještě bude jahodový koláč s tvarohem. A donesu vám pomerančovou limonádu." Obsluhovala Melisa. "Sedni si a najez se, já to prosím tě donesu," zasáhla Jenn a donesla koláč a limonádu.

Kapitola 3. - Jenn vypráví

14. července 2012 v 17:32 | srandolog
Bedna dopadla na zem. Víko se odklopilo, a byl slyšet dětský pláč. Alex už to v křoví nemohl vydržet, a ani Jenn se na stromě už nesedělo pohodlně. "Dicku, podej mi sakra ten chloroform!" Dick vzal hadr, který byl očividně tekutinou nasáklý, a hodil ho Carlovi. Ten hadr vhodil do bedny, a rázem pláč ustal. Carl zavřel víko a zastrčil zástrčku. Rozhlédl se kolem a když nikoho nespatřil, popadl bednu a i s Dickem rychle zmizeli.
Jenn byla ještě asi pět minut na místě, ale pak se vzchopila, slezla ze stromu a zavolala Alexe. Ten se neozýval. Měl v krku zaražený trn, a dost mu to krvácelo. Měl problémy s dýcháním, ale Jenn neměla ponětí, jestli je to kvůli zranění, a nebo kvůli tomu, že se nadýchal chloroformu. Byl z toho celý ospalý. A přece jen to byl vlčák, Jenn ho nemohla jen tak nést. Co má dělat? Nemůže ho tu teď jen tak nechat. Kdyby se byla předtím hned neurazila.. Alex mohl být teď v pořádku u stanů. Vrátila se už Melisa s ostatními? Nešla zase tak moc daleko do lesa.. Pokud se už ostatní vrátili, tak.. Ze všech sil zapískala na dva prsty. Pískání muselo jít zaslechnout od stanů. Ale dojde to kamarádům? A.. Co když to zaslechnou i ti dva lumpové, -Carl a Dick-, a něco jim dojde? Na to nepomyslela. To byla pěkná pošetilost, jen tak si pískat na celý les! Teď by bylo zbytečné se schovat.. Ale ne, ti lumpové ji určitě nezaslechli, a pokud ano, tak jim nic nedošlo.. Přece jen to byli dva úplní ňoumové!
Pětice dětí kráčela směrem ke stanům. "Takže Fred říkal, že se večer přestěhují hned vedle nás?" otázala se Melisa. "Ano," přitakal George. Když došli ke stanům, Joe se velice divil, že tu ještě není Jenn. "Myslel jsem, že až se vrátíme, tady bude.." "Kruci!" sykl Charlie. "Víte, jak jsem Vám říkal o tom sousedovi.. Mohl by být klidně zapletený do čehokoliv. Kdybychom se kolem něj začali motat, klidně by nás zabil, kdyby šlo o něco vážného. Je to lump. Nemám ho rád." "Počkej.. Tím chceš říct, že Jenn.. Mohla něco slyšet, a pan Black ji něco udělal? Zděsil se Michael. "Ne. Tím chci říct, že bychom ji měli jít hledat," zachoval se duchapřítomně Charlie. V tom se ozvalo zapískání. "Do háje!" ulevil si Joe. "Pospěšte si, jdeme!" zavolal a rozběhl se k lesu. Ostatní mu byli v patách, všichni totiž měli o Jenn strach, po tom, co řekl Charlie. Netrvalo dlouho a našli Jenn skloněnou nad Alexem. "Alex je zraněný a spí," sykla Jenn. Musíme ho vzít a rychle vypadnout! šeptala. Všechno Vám vysvětlím později.. Joe porozuměl. Kývl na George a spolu vzali psa. I přes těžký náklad šli docela rychle, a během deseti minut, čtvrt hodiny se dostali zase ke stanům. Všichni začali tázavě hledět na Jenn. "No, abych to shrnula.." začala. "Byla jsem na Vás hodně naštvaná, - jo, vím, skoro bezdůvodně - ,a tak jsem šla s Alexem do lesa. Slyšela jsem, co za mnou volal Charlie, a tak jsem se měla na pozoru. Z ničeho nic začal Alex hrozně vrčet. Dala jsem mu pokyn, ať si zaleze pod křoví a sama jsem vylezla na strom. O chvíli později přišli dva muži, Carl a Dick se jmenovali, a nesli těžkou bednu ve tvaru kvádru. Carl poznamenal něco jako 'Ta bedna je těžká, zvlášť když sebou ty dva mrskaj,'. Znepokojilo mě to. Chvíli se tam nějak dohadovali o tom, kdo je větší trouba, a pak Carl zakopl. Bedna upadla na zem, víko se otevřelo a z bedny šel slyšet pláč. Dětský pláč!" Jenn se zarazila. Polkla, a pokračovala: "Dick hodil do bedny hadr nasáklý chloroformem, a pláč ustal. Pak rychle vypadli. No, a když jsme chtěli odejít i my dva," řekla Jenn a pokynula hlavou směrem k Alexovi, "zjistila jsem, že je Alex zraněný. Vrazil si do krku dost ošklivě trn, ale snad to nebude nic vážného. Co je horší - také se nadýchal chloroformu. To znamená, že musí zůstat pár dnů v klidu.. A my zatím nemůžeme pátrat, bez Alexe si to nemůžeme dovolit." Skončila Jenn. "A taky ho musíme nechávat ve stanu. Nevím co si myslíte vy, ale kdyby šli okolo ti lidé co jsou v tom zapletení, - a proč by tudy také nemohli projít - , nevím co by si pomysleli. No, nevím jak vy, ale já zrovna nepotkávám na každém rohu psa otráveného chloroformem. A jde poznat, že Alex jenom obyčejně nespí." Dodal Michael. "Máš pravdu!" hvízdl Fred. Šestice dětí se jako na povel otočila. "Frede! Tys nás poslouchal?" zeptala se znechuceně Melisa. Fred zčervenal. Měl v plánu přijít jakoby nic a dělat, že neslyšel nic. "Ech.. No.. Ehm.. A-Ano." Koktal. Joe se zarazil. Přišlo mu, jakoby je Fred špehoval. Ale ne, třeba se to stalo jenom tak. Omylem. A stejně by mu to řekli. Věděli, že Fredovi můžou důvěřovat. "No tak fajn, však je to jedno," řekl Joe. Fred si oddychl, a omluvně ze sebe vysoukal: "Promiňte.. Nechci, aby to vypadalo jako že Vás špehuji. Ještě k tomu j sem si myslel, že jste si mě všimli. Šestice dětí se zatvářila chápavě a rázem bylo Fredovi odpuštěno.
Později večer, když už byl Fred s jeho rodinou přestěhován vedle Osminých stanů, se Jenn vypravila na hadí show. Charlie jí dal lístek. Byla na to zvědavá, a taky si o tom chtěla s ostatními popovídat. A také to byla ona, kdo si uvědomil jeden zvláštní detail. Když se později vrátila, točila se řeč jenom kolem hadí show. Jenn se řeči moc neúčastnila, až nakonec řekla zamyšleně: " 'Jmenuji se Thomas Gree' řekl ten člověk. Neměl se jmenovat pan Brown? Za celou dobu se v té show neukázal." "Ne, v tom nic nebude," mínil George. "Prostě mu to jenom patří, i když sám proto nic nedělá. Takových lidí znám." "Ale na tom, co tvrdí Jenn něco je." Začal se hádat Charlie, který s panem Brownem mluvil. "Vykašlete se na to, a pojďte radši spát. Komu se ještě nechce, tak si může číst." Rozhodl Joe a se souhlasem ostatních se šlo.

Kapitola 2. - Utáboření a Hadí show

14. července 2012 v 17:31 | srandolog
První se vzbudil Joe. "Tak vstávejte, lenoši. Už tak mě dost vzalo, že první noc jsme spali ještě v domě. No jo, ještě nebyl čas postavit stany. Ale dneska to nebudeme odkládat, a vrhneme se na to hned po snídani." Pět dětí se právě probudilo a potom co Joe domluvil přikývlo. I s Joem vstaly, vyčistily si zuby, převlékly se.. "Tak pojďme." Řekl nakonec George. A Emily to ihned zopakovala: "Tak pojďme, tak pojďme." Emily ve skutečnosti patřila Melise. No a Alex - ten patřil Jenn. Šestice dětí vstala a šla dolů na snídani. "Dobré ráno." Zaznělo šestihlasně." "Haf!" štěkl souhlasně Alex. "Dobré ráno" zopakovala Emily. Děti usedly ke stolu a pustily se do namazaných chlebů s ovocem. "Máte to moc dobré, paní." Hostitelka, neboli Charlieho mamka se na Melisu usmála. "Děkuji." Když děti dojedly a pomohly Charlieho mamince umýt nádobí, šly i se svými věcmi na louku a začaly stavět stan. "Jenn! No tak, nestůj tam jako solný sloup a podej mi to kladivo!" volal Michael. Jenn se ohradila: "Nestojím jako solný sloup, protože tu pomáhám Melise. Vybalujeme věci, kdyby něco. A malým dětem kladivo do ruky nepatří." "To ufňukaným holkám taky ne." "Michaele! Jennifer!" okřikl je Joe. "Jennifer, moc dobře víš, že je na svůj věk inteligentní, no a co, že je mu teprve deset! A nevidím důvod,. Proč by v tomhle věku nemohl mít v ruce kladivo. A mimochodem, Michaele, nemusíš hned tak agresivně reagovat." Michael sklopil uši, protože neměl rád, když na něho starší bratr křičel. A zároveň byl do Jenn zamilovaný až po uši, takže se ji rychle omluvil a napřáhl k ní ruku. Ta ji stiskla, a Michael byl štěstím bez sebe. Joe i Georgie to zpozorovali, a vyprskli smíchy. Oba věděli, o co jde, Michael sám jim to kdysi říkal. Charlie se taky zasmál, protože mu to již dávno došlo. Melisa a Jenn na sebe nechápavě koukli, a vybalovali dál. A Michael zčervenal, a tak si radši vzal to kladivo a pracoval dál na upevňování stanu.
Když stan stál, děvčata tam dala věci, spacáky a rozhodla o tom, kdo kde bude spát. Chlapci mezitím běhali po louce a smáli se na celé kolo. "Taky by Vás nezabilo, když byste nám trochu pomohli," poznamenala Jenn. "Ale no tak, stejně by se nám tu motali, a vystačíme se sami." okřikla ji Melisa. Michael se tam začal plést a snažil se pomáhat. "Miku, běž za kluky, stejně se nám tu jenom motáš, my to s Jenn zvládneme." Michael zčervenal a nenápadně si vypařil. "Víš, co by mě zajímalo, Meli?" "Nevím, co?" "Čemu se kluci tak chechtali.." prozradila Jenn. "No jo, no." Odpověděla s nezájmem Melisa, a zavolala na kluky: "Miku! Joe! George! Charlie! Pojďte sem, ukážu Vám, kde bude kdo spát! Mimochodem, Alexi, ne, ty nebudeš spát na mých nohách, nýbrž u Jenn. Jasné?" zatvářila se na oko přísně, ale potom se zasmála. Když byli kluci "se vším seznámeni," jak to nazvala Melisa, začal Joe: "Chcete jít na tu hadí show už dnes?" Michael počkal, až co řekne Jenn. Od obou dívek však bylo slyšet jen "Ne," a tak Michael hlasoval pro možnost "Ne" také. "Tři na tři," hvízdl Charlie. "Proč nechcete jít, holky?" "No, já osobně jsem unavená, a.." "Takže se jde," skočil ji do řeči Joe. "Máme jedenáct lístků, a je nás šest. To znamená, že pět z nás to může vidět dvakrát, jeden z nás jen jednou." "Já osobně si myslím, že mi to bude stačit jednou." řekla Melisa a usmála se. "No, to je teď jedno," mínil Charlie. "Prostě půjdeme, a když se to někomu nebude líbit, tak na to příště jít nemusí." Dodal ještě, vstal a vylezl ze stanu. Ostatní ho následovali. "Nemyslím, že je dobré nechávat to tu jen tak samotné. A ještě k tomu, také nemyslím, že je dobré brát s sebou Alexe a Emily." "Ty nemyslíš asi vůbec, Charlie, co?" poznamenala ostře Jenn. "Jennifer!" zakřičel Joe. Jenn se zvedla, a šla směrem k lesu. Ne k té části, která patřila Charliemu, nýbrž na druhou stranu. "Alexi! Poběž!" zavolala na svého psa. "Jenn, tam nechoď," křičel za ni Charlie. "Tam to patří našemu sousedovi -panu Blackovi-, ten to tam vždy na léto někomu pronajme. Není to zrovna příjemný chlapík, ten pan Black. Víš, jak Tě seřve, jestli zjistí, že tam lezeš?" Jenn už však nevnímala a běžela lesem. "Chtěli Tě nechat u stanů, abys hlídal," stěžovala si Jenn psovi. Ten soucitně zakňučel. Nenáviděl, když jeho panička je smutná. ""Haf, haf," snažil se ji utišet. "Alexi, já mám nápad," "Wrrrrrrrr." Začal vrčet Alex a Jenn se zarazila. Položila mu ruku na krk, na znamení, že má přestat. "Musí se něco dít. Alex vrčí, jenom když je blízko nás nepřítel," uvažovala.
Mezitím se pětice dětí blížila k show. "Už se nemůžu dočkat!" křičel George. "Určitě to bude skvělé!" pokračoval Charlie. "No, já si nemyslím, že to bude až tak senzační. Ale taky se moc těším." Dodal Joe. Melisa poslouchala debatu kluků a po očku pozorovala Michaela. "Lístky," řekl přísným hlasem mužný pán s velkým, hnědým kloboukem. "Tady, prosím," řekl Joe a usmál se na pána. Ten však jen pokynul směrem ke vchodu a otočil se k jiným návštěvníkům. "Jime! Frede!" nelítejte tu jako střelení!" napomínala maminka dva chlapce, kteří seděli vedle nich. Ti se jen ušklíbli, a dál se hádali o to, kdo bude kde sedět. "Tak si střihněte," navrhl Joe. Chlapci na něj nechápavě pohlédli. "No, takhle.. Charlie, ukážeme jim, jak se to dělá."
"Kámen!"
"Nůžky!"
"Papír!"
"Vyhrávám," ušklíbl se Charlie. "No jo, no," řekl s nezájmem Joe. "A teď to zkuste Vy."
"Kámen!"
"Nůžky!"
"Papír!"
ozvalo se. "Ale Ty jsi podváděl.." rozbrečel se jeden z chlapců. Druhý do něj strčil a sám se posadil na místo vedle Melisy. Usmál se na ni. První chlapec dál brečel a tulil se k mamince. "Kolik mu je?" zeptala se Melisa chlapce druhého. "Sedm," řekl chlapec. "Ale on je Jim takové naše zlatíčko. Víte, my táboříme na druhé louce, tam.." "Vím kde to je," odvětila Melisa. "My kempujeme tady na té. Nechcete se přestěhovat taky na tuhle louku? Mimochodem, ty jsi Fred, viď?""Už to tak asi bude," usmál se Fred a hvízdl, protože právě v tu chvíli vešel na pódium muž, který měl kolem hlavy obmotanou jedovatou kobru královskou. "To jsem zvědavý, co s ní bude dělat," zašeptal Charlie.
"Dobrý den. Jmenuji se Thomas Gree. Je mi potěšení přivítat Vás na hadí show. Můžete si být jistí, že nebude litovat vašich peněz. Tato show je prostě velkolepá! Hadí muž.. Co si vlastně pod tím představíte? Člověka velice mrštného, či osobu s hady? V našem případě můžete klidně obojí.. Ale teď dost mluvení, a spíše se podíváme, co se stane s mým kamarádem Robertem, když pobude v malé bedně plné hadů.. No, uvidíte sami!" Pan Gree odešel z pódia. Vzápětí tam ovšem přišel jiný muž, v rukách nesouc bednu středních rozměrů. Bednu postavil na zem a odklopil víko. "Fůůůj!" vykřikla Melisa, protože z bedny vykouklo několik syčících hadích hlaviček. Muž se zahleděl na diváky, ukázal pár akrobatických kousků a najednou byl v bedně. Přišel tam pan Gree a bednu zaklopil. Chvíli se ozývalo syčení. Pak se víko "samo" odklopilo, a muž vylezl z bedny. Bez sebemenšího škrábnutí, kousnutí, nebo zranění. Malý Jim jen koulel očka a usmíval se od ucha k uchu. Joe byl plně zabrán do show, což Charlie, George a Michael ostatně taky. Melisa se schovávala za Freda, protože pohled opět již na syčející vykukující hady se ji zrovna moc nelíbil. "Nyní pauzu od hadů, a koukněme se na tyto zvláštní ještěrky, slepýše. Je tu nějaký dobrovolník?" Chlapcům okamžitě vystřelila ruka nahoru. "Tak třeba Ty, v tom modrém triku tam nahoře," Než Fred došel na pódium, úplně zčervenal. "Jak se jmenuješ, chlapče?"
"Fred."
"Tak fajn, postav se sem, tak.. Oblékni si tohle.. Ne, takhle ne.. Jo, takhle.. Super.. Tady ten klobouk.. A tuhle síťku přes rameno.. Jasné?" Fred jen kývl. V převleku nějakého lovce motýlů nebo co to mělo být vypadal spíše směšně, než mužně, jakž asi vypadat měl. Teď na scénu přišel nějaký muž v přestrojení.. Pan Gree, jak později usoudil Fred. Jak se v divadélku ukázalo, Fred skutečně motýli chytat měl. Moc mu to ovšem nešlo. Pan Gree si lehl do "trávy". Mezitím se na něj uvelebilo asi padesát slepýšů. Pan Gree se opatrně zvedal. A najednou se odněkud ozvala hudba. "Aha, to si motýlkář, tedy vlastně Fred, zapnul rádio, či co to vlastně bylo." Uvažovala Melisa. Pan Gree začal na hudbu tančit a dělat obdivuhodné kousky. Mezitím z něho ovšem ani jeden slepýš nespadl. Ozval se klakson a scéna skončila. "Hloupost," trval na svém Michael. Joe mlčel. Očekával od toho více. Potom následovalo ještě několik kousků, ale žádný z nich už nebyl tak.. Zábavný.
"Alexi.. Já se bojím." Šeptala psovi do ucha Jenn, když uslyšela blížící se kroky. Dala Alexovi pokyn, že se má schovat a sama vylezla na strom. Jak se ukázalo později - vylézt na strom byl dobrý nápad. Mohla pozorovat dění tam dole, a bylo nepravděpodobné, že by si jí někdo všiml. Kroky se přibližovali. Jenn se neodvažovala pohnout. Ano, mohl to být jen kolemjdoucí, ale.. Přece jen tady nemá co dělat. A proč Alex vrčel? To nedělá normálně, to dělá jenom.. "když je na blízku nepřítel!" uvažovala Jenn. "Carle, pohni! Tom se zblázní, jestli to nebudeme mít hotové!" "Tak si to zkus sám, ty troubo! Ale né, velevážený pan Dick Thompson přece nehne ani brvou! Víš jak je to těžký? Zvlášť, když sebou ty dva pořád mrskaj." Poslední větu řekl Carl - jak Jenn usoudila že se jmenuje - nějak podezřele potichu. Jenn se třásla strachy. Vykukovala skrz větve, a prohlížela si oba chlapy. Ten první, zřejmě Carl, měl na sobě černou koženou vestu. "Ta musela být ale drahá!" uvažovala Jenn. Měl stejně barevné džíny, které mu ladili s botaskami. A k tom kšiltovku, takže mu moc do obličeje vidět nebylo. Přesto si však Jenn byla jistá, že si jeho obličej prohlédla dostatečně, a že by ho později poznala. Druhý muž, pravděpodobně Dick, měl na sobě Světle hnědé kraťasy, sandále stejné barvy, bílé triko a také kšiltovku - hnědou. Carl nesl velkou bednu, ve tvaru rakve, a očividně mu to dělalo problémy. A pak mu bedna vypadla z rukou.